Jak jsme přišli ke koliím

Myšlenka, že bychom mohli mít psa, mě napadla poprvé asi v době, kdy si moje kamarádka Silvie pořídila se svým přítelem do nového domečku vysněné štěně hovawarta. Když jsem jednou surfovala po internetu, narazila jsem na stránky chovatelské stanice Krásná Louka a na do té doby pro mě zcela neznámé plemeno krátkosrsté kolie. Fotky zlatých kolií mi učarovaly na první pohled, přemlouvala jsem proto manžela, abychom se na ně jeli do Krásné Louky podívat, i když tam v té době žádná štěňata neměli. Manžel bohužel v té době moje nadšení nesdílel, podle fotek se mu kraťandy nelíbily. Když už kolii, tak prý jedině dlouhosrstou.

Začátkem roku 2006 se na stránkách Planety rafíků objevila nabídka v poslední době narozených štěňat a my se o ni začali podrobněji zajímat. Nakonec jsme vyrazili na obhlídku do Chrástu u Plzně do chovatelské stanice z Mlýnského úvozu, kde měli sedm krásných zlatých štěňátek dlouhosrsté kolie. Volní byli dva pejsci a my si jednoho z nich vybrali. Chovatelka, paní Vainarová, nám při naší návštěvě pustila i video ze závodů agility, o kterém jsme do té doby neměli ani zdání, ale na první pohled se nám zalíbilo. Poté jsme jeli domů a začali se zodpovědně připravovat na nový život se psem. Ještě po cestě jsme nakoupili krmení, misky, vodítko, začali jsme shánět další potřebné vybavení a studovat dostupnou literaturu. Nastal den D, 6. 3. 2006, a my vyrazili brzy ráno směr Chrást, abychom si přivezli dvouměsíčního chlupatého lumpíka - Basca. První týden jsme s ním zůstali doma, aby si na nové prostředí zvykl. Proběhlo pár náročnějších týdnů, kdy jsme se snažili naučit Basca, že loužičky se dělají venku, ne doma. Začali jsme ho brát na krátké procházky a těšili se, až povyroste a budeme moct vyrazit společně na nějaký výlet. Později začal Basco chodit na cvičák, v červenci jsme s ním jeli na koliácký a šeltiácký tábor, byl s námi dvakrát na Slovensku, kde jsme vybrali ubytování v soukromí s oplocenou zahradou, aby si Basco užil výběh na zahradu aspoň o dovolené, když doma ho nemá.

Na táboře už i manžela uchvátily krátkosrsté kolie, začal sledovat novinky o nich a nadhodil, že bysme si mohli pořídit ještě kraťandu. Já byla zpočátku proti, říkala jsem si, že jeden pes je pro nezkušené majitele jako jsme my až až a měla jsem obavy, abysme se zvládli oběma psům náležitě věnovat. Možná opět zahrála roli kamarádka Silvie, které v té době do domácnosti přibyl nalezený pejsek Bonie. Říkala jsem si, že když to jde u nich, u nás to musí jít taky. Nechala jsem se tedy nakonec ukecat. A tak se v říjnu jelo do Brna do chovatelské stanice Modrásek k Heleně Modré, kde měli pět měsíčních štěňátek. Jediný volný byl zlatý pejsek Akuwe, miláček rodiny. Byl nejmenší z vrhu s bílým flekem na zádech. Bylo rozhodnuto, Akuwe bude náš. I když výběr exotických jmen pejsků dal určitě celé rodině hodně práce (Akuwe je svahilsky liška), my chtěli jméno lépe vyslovovatelné a pokud možno podobné původnímu. Akuwe tedy dostal jméno Aki. Jeli jsme si pro něho, když mu bylo devět týdnů. Aki byl odmalička úplně jiný než Basco. Prvních pár dní vypadal opravdu naštvaný, že jsme si dovolili vzít ho od milující rodiny a od maminky. Nenechal si nic líbit. Sousedovic půlročního jezevčíka sepral hned první den. I když kočku už znal, našeho kocoura, třináctiletého dědu, nepřestal několik měsíců provokovat a utržil za to pár škrábanců. Po pár dnech si poprvé vylezl do postele, což je do dneška jeho nejoblíbenější místo. Je schopný spát v ní spoustu hodin, aniž by měnil svoji polohu.

Jsme moc rádi, že naše hafíky máme a doufáme, že spolu prožijeme spoustu krásných let. Díky nim začal náš nový "psí" život. Jsou to prostě naši miláčci :-).

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one