Jaká byla naše zářijová dovolená ve Švýcarsku?

 

Naše dovolená měla několik nej a poprvé - zatím nejdelší cesta absolvovaná Bascem a Akim v zavazadlovém prostoru našeho auta, nejmrazivější noc ve stanu, naši psi zdolali zatím nejvyšší vrcholy, poprvé se svezli kabinkovými lanovkami, poprvé se setkali s kamzíkem a svišti.

 

A kde jsme všude byli?

 

Začali jsme Vaduzem v Lichtenštejnsku a směřovali do Graubündenu, do Švýcarského národního parku. Cestou jsme se zastavovali a kochali krásami přírody u Davoského jezera, užívali první letošní sníh na Flüelapassu ve výšce 2 383 m. n. m. a shlíželi z Ofenpassu ve výšce 2 149 m. n. m. Nocovali jsme v příjemném kempu ve vesničce Val Müstair blízko italských hranic. Zářijová noc ve stanu postaveném v údolí mezi horami byla doslova mrazivá. K ránu jsme nevydrželi a přestěhovali se do auta, abychom si trochu zatopili. Ráno jsme se předčasně odhlásili a po absolvování túry z Ofenpassu pod vrcholek Piz Daint (2 650 m. n. m.) pokračovali v cestě směr Schmitten, což je vesnice (ovšem s lepším zázemím než většina našich měst) poblíž Bernu, kde jsme nalezli přístřeší u švagrové a jejího manžela. Od té chvíle už jsme si mohli užívat pohodlí jejich bytu. Drobnými zádrhely v našem klidném soužití byla kočka Mitzi, která nesnáší psi (a naši psi naopak šílí po honbě za cizími kočkami) a korela Lorenzo, na kterého Aki vytrvale zaujatě číhal. Naštěstí bezúspěšně.

 

Z našeho stanoviště jsme obden vyjížděli na túry a střídali je s odpočinkovějšími dny.

Na jednu z túr jsme vyráželi z turistického střediska Grindelwald, svezli se lanovkou do stanice Bort ve výšce 1 570 m. n. m. a pokračovali na vrchol First ve výšce 2 200 m. n. m.

 

Extrémnější byla asi sedmihodinová túra z Riederalp přes Bettmeralp do stanice lanovky Bettmerhorn ve výšce 2 643 m. n. m., dále k Aletschskému ledovci, poté asi kilometrovým tunelem středem hory a zpět do Riederalp. Extrémní byla nepředpokládaná délka túry, část trasy vedoucí po popadaných balvanech i to, že asi ze tří čtvrtin ji absolvovala i švagrová v pokročilém stádiu těhotenství. Doktor jí prý procházky doporučil :-).

 

Na další túru se počasí pokazilo, mžilo, byla mlha, prostě pravý podzim, tak jsme absolvovali pouze tříhodinovou lehkou túru ze Schwarzsee. Basco i Aki už měli v té době celkem opotřebované polštářky na tlapkách, tak jsme je stejně nechtěli přetěžovat. 

 

Náš poslední výlet vedl z městečka Meiringen k Reichenbašským vodopádům, kde zahynul pádem do hlubiny Scherlock Holmes. Hloubka to byla pořádná, ale vodopád mizerný :-). Protože jsme měli ještě čas a chuť, pokračovali jsme autem vzhůru na Grimselpass do výšky 2 165 m. n. m. Tady bylo už v tuto dobu celkem dost sněhu. Vydali jsme se tedy po jediné schůdné asfaltce směrem na Berghaus Oberaarsee, ale jelikož sněžení houstlo, teplota klesala a hodin přibývalo, raději jsme se zavčasu otočili a vrátili. Basco a Aki si tu užili lítání ve sněhu dosyta.

 

Při našich toulkách švýcarskou přírodou jsme se kochali její romantickou až kýčovitou krásou, Basco a Aki se seznamovali s kravičkami, ovcemi, kozami, koníky, potkali jsme dvě dlouhosrsté a jednu krátkosrstou kolii a dost často jsme slýchali něco jako Das ist Lassie :-).

 

Co se týče našich postřehů ze života psů ve Švýcarsku - volný pohyb psů je naprosto normální, například při procházce kolem jezera v Bielu byli naši psi jediní, kteří byli na vodítku. Všichni ostatní si volně pobíhali a páníčci je moc nehlídali. Košík po psech nikdo nevyžaduje. Za lanovku se za psy někde platí dětské jízdné, jinde se vezou psi zdarma. K nejrozšířenějším plemenům ve Švýcarsku prý patří, jak jinak, bernští salašničtí psi, ve městech jsou hojně rozšíření westíci. Na jednom odpočívadle jsme se také setkali s psí toaletou - plácek velikosti zhruba 6 m2 , který byl určený pro vykonání potřeby všech psů. Brrrr.

 

Dovolená to byla krásná, psi byli řádně utahaní a teď zase zpátky do starých kolejí ....  Zatím budeme zvažovat, kam vyrazíme příští rok. Plánů je víc než dost ...

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one