O jedné únorově jarní vycházce a o Zlaté kosti

Krásné takřka jarní počasí posledních dvou víkendů jsme museli náležitě využít. Minulý víkend jsme kromě obvyklého tréninku agility v sobotu a výcviku poslušnosti v neděli vyrazili v neděli po obědě z Rudoltic přes louky a lesy do Rybníka, kde jsme si udělali občerstvovací přestávku a psi se prolítali s boxerem Kubou, poté jsme pokračovali směr nádraží Česká Třebová a absolvovali zpáteční cestu motoráčkem. Bylo to teprve druhé cestování Basca a Akiho vlakem. Basco se ve vlaku rozvalil jak široký tak dlouhý, ještě že Aki se umí uskromnit a schoulit do klubka. Ovšem vystupovat se Akimu z vlaku vůbec nechtělo, zapřel se na zadních nohou a páníček ho musel z vlaku vynést. Cestování vlakem holt ještě budeme muset potrénovat.

Tento víkend začal sobotním tréninkem agility. Protože jsme auto nechali páníčkovi, na zpáteční cestu jsme se naskládali v sedmi (3 lidi a 4 psi) do felicie. Basco byl rozhozený z přítomnosti fenky po hárání, a tak se v jednom okamžiku ohnal po svém psím konkurentu, bíglovi Timovi. Jak se podle tryskající krve záhy ukázalo, odneslo to jeho ucho, a protože krvácelo hodně, musel chudák Tim podstoupit šití. Tohle nebyl příliš veselý začátek víkendu.

Odpoledne jsem s Bascem a Akim vyrazila směr Letohrad na kousání k Vaškovi, kde jsme byli v pořadníku kousání zapsáni až na 14. a 16. pozici, takže se to protáhlo a končili jsme až za tmy a svitu lamp.

V neděli jsem nechala auto páníkovi, aby mohl jet s Akoušem do Lukové na agility k Martině a na kousání k Vaškovi a my s Bascem vyrazili se Zitou a Ritou a s Hankou a Oskarem v Zitině škodovce do Letohradu na sranda závod Zlatá kost.

Absolvovali jsme celkem 10 disciplín. Na úvod zahřívací písemný test, pak už došlo na fyzické výkony. Při úvodní překážkové dráze jsem se celkem zapotila, kozy jsme společně podlezli, ale když došlo na obíhání špalků, v Bascovi se probudila jeho čuchací vášeň, a tak první špalek řádně očichal a ještě ho i s tím druhým označkoval, pak jsme chvíli pokračovali dobře, než jsme došli k lavičce, na kterou měl Basco vyskočit a přejít ji, a k houpačce – celkem nestabilnímu prknu na špalku. Zbytek dráhy do cíle už jsme zvládli. Také se díky jedné soutěžní disciplíně začal Basco učit chytat piškoty. Trošku jsem ho podceňovala, že než se po piškotech natáhne, skončí všechny na zemi. Poprvé jsme si chytání piškotů zkoušeli chvíli před touto disciplínou. Kupodivu se větší část piškotů podařilo Bascovi do tlamky pochytat. Další zábavnou disciplínou bylo, když panička lezla po čtyřech, párek v puse a Basco, místo aby se od startu, jak se čekalo, snažil párek paničce ukrást, si ho ani nevšiml a místo toho si důkladně očuchával startovní linii. Následující disciplíny jsem se předem docela obávala, se psem jsme měli překonat určenou vzdálenost na jednom z „dopravních prostředků“. Taška a přepravka nepřipadaly vzhledem k Bascovým a mým proporcím v úvahu, sáňky na trávě by taky asi moc nejely, takže zbývalo kolečko. Kupovidu jsme to zvládli, Basca jsem v kolečku fixovala piškotem v puse. Tak takhle jsme blbli.

Po ukončení klání následovalo vyhodnocení. Možná Letohradští trochu litují, že nás Lukovské vůbec zvali, protože jsme jim vyfoukli všechna medailová místa a zbytek Lukováků, včetně nás s Bascem, skončil v první půli startovního pole. Vítězem byla Hanka s osmiměsíčním nadaným Oskarem. Mimo dalších cen dostali krásnou tabulku „Tady bydlí vořech“. Tak u tohohle psa se organizátoři s cenou trefili  .

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one