PF2011.jpg
Minulou sobotu jsme se zúčastnili tradičního srazu krátkosrstých kolií v Horce nad Moravou. Využili jsme při této příležitosti možnost trochu si potrénovat agility, kousnout si na figuranta a zúčastnili jsme se každoroční soutěže o nejrychlejší přivolání. Fásty zamakal a spolu s polským Ariesem měli nejrychlejší čas mezi psy KK. Restaurace oproti loňsku vylepšila své služby, počasí bylo nádherné podzimní, organizace taky bez chybky, prostě vydařená akce.
Ve fotogalerii jsem založila novou rubriku s názvem Dovolená Švýcarsko, srpen 2010 a přidala jsem tam výběr z fotek.
Obohatila jsem fotogalerii Jak roste Fásty a agility o další fotky. Nové fotky přibyly také na rajčeti a dvě nová videa ve videogalerii.
Dlouho jsem nepřidávala novinky, tak teď to napravuji a vezmu to od nejnovějších k těm starším.

 

Dneska si byli všichni naši hafani zaběhat v Janově u Pucherových tři kolečka coursingu. Je tam moc pěkný areál a není to daleko, tak tam snad zas někdy vyrazíme.

 

Včera jsme se s Fástym zúčastnili klubové výstavy v Praze. Místo výstavy bylo taky naprosto super - spousta možností venčení, restaurace v místě a dobrá dosažitelnost. Fásty byl přihlášen do meziřídy, kde se poměřoval s dvěma dalšími konkurenty. Posuzoval německý rozhodčí p. Steinmetz. Začínám mít z výstav lepší pocity a míň nervů a Fásty je taky už bere v pohodě. Docela mi i postál v postoji, takže osobně laicky jsem spokojená. Ohodnocen byl Fásty jako výborný 3. Pan rozhodčí mi sdělil, že je to velmi pěkný pes, ale že na něho je moc feminní a on preferuje maskulinní typy. Je tedy fakt, že proti některým i mladším psům vypadá Fásty jak štěně, ale což, na předvádění na výstavách jsme si ho nepořizovali a na agility je jeho postava naprosto ideální.

 

3. 10. jsme v Lukové pořádali druhý ročník neoficiálek Lukovské tunýlkaření. Honza opět posuzoval a já pomáhala okolo a taky závodila s Akim v pokročilých a s Fástym v začátečnících. První open s Fástym jsem byla docela nervózní a Fásty pohrkanej, takže jsme nasekali jednu chybu a jedno odmítnutí. Jumping Fástovi naprosto sedl a prosvištěl ho rychlostí 6,65 m/s a vyhrál, tuneliádu jsem s ním neukočírovala, takže DIS. Aki open zaběhl spolehlivě, se mnou o něco pomaleji než normálně, ale protože moc psů nedoběhlo, vyhráli jsme. V jumpu doběhl Aki taky spolehlivě, ale tady už se rychlostně nechytal tunýlky jsem zkazila i s Akim. Ale celkově velká spokojenost.

 

28. 9. přijela k nám do Lukové trénovat Lucka Součková. Zúčastnila jsem se s Fástym. Ráno jsem přemýšlela, jestli vůbec vyrazit. Pršelo a nepřestalo celý den. Honza to zabalil rovnou a nejel, on by se taky Aki v tomhle počasí na běhání stejně vykašlal. Tak nějak jsem vzhledem k počasí a dalším vlivům nebyla v pohodě a moc mě to nebavilo, nakonec mi vytekly nervy při Lucčimých oblíbených stahovačkách po delší rovince. Tady se kombinují dvě pro nás problémové věci - odložení a stažení z rychlosti. No, aspoň víme, na čem pracovat ....

 

25. 9. se konalo MR kolií ve Dvoře. Závodil Honza s Akim. V jumpingu totálně vypadl Honza, když suveréně Akiho navedl na jinou překážku, v openu si zas s Akim neporuzuměli u tunelu, v dvojkové zkoušce se Akimu nechtělo přes jednu skočku a  v posledním jumpu do součtu kolií oba dva konec nějak vypustili a byl z toho DIS. Videa mám, tak snad časem budou ke zhlédnutí.
Smutná zpráva - obrázek

Smutná zpráva - obrázek

Život je někdy nespravedlivý. V pondělí ráno opustil tento svět nenadále čivavák Balú Honzovy sestry žijící ve Švýcarsku. Poznali jsme ho v červnu a strávili jsme s ním letos více než tři týdny společného žití. Byl to úžasný pejsek, tryskomyš s velikým sebevědomím. Na zahradě se proháněl s Fástym, Akiho obdivoval a Basco měl před ním respekt. Byl ještě štěňátko. Balú, budeš nám všem moc chybět. 

Nechali jsme Fásta vyšetřit na MDR1 a dnes nám přišel výsledek. Fásty je MDR1 +/-, čili přenašeč.
Minulý víkend jsme byli trénovat u Lucky Dostálové ve Větřkovicích. Ta na nás aplikovala některé výcvikové metody pochycené na semináři s finskými závodníky. Aki běhal spolehlivě a Fásty měl zase super vysílačky. Za sebe můžu zhodnotit, že jsme se posunuli zase o kousek dále.
Po třítýdenní pochodovací pauze nás 4. září vytáhl Vašek s Enlim na další túru. V Huzové, v malé obci v Nízkém Jeseníku poblíž hradu Sovinec, se konal 3. ročník tamního pochodu. My zvolili trasu cca 26 km dlouhou, která vedla přes Jiříkov, kde se nachází Pradědova galerie s údajně největším betlémem na světě (vstup je možný i se psy), a přes hrad Sovinec. Trasa vedla bohem zapomenutým, chudým krajem a celou dobu pochodu víceméně nepřestalo pršet. V cíli se za odměnu podávala výborná polévka. 

Ani agility jsme nepověsili na hřebík. Já pilně trénuju s Fástym, Honza s Akim to ale lehce fláká. O víkendu nás čeká dvoudenní intezivka ve Větřkovicích.
Švýcarsko 2010 - obrázek

Švýcarsko 2010 - obrázek

Po všemožných peripetiích se nám podařilo vše skloubit a mohli jsme vyrazit na dovolenou do Švýcarska. Z oblasti Berner Mittelland jsme 6 x vyrazili autem do hor za turistikou, celkem jsme najezdili přes 3300 kilometrů, zdolali spoustu převýšení.

 

 

Túra první – na rozjezd Abländschen (1 300 m. n. m.) – chata SAC Grubenberghütte 1840 m. n. m., cca čtyřhodinová procházka, na začátek místy až moc strmé stoupání, ale musíme si zvykat.

 

Túra druhá a nejtěžší – velkou gondolou ze Stechelbergu do Mürrenu (1 638 m. n. m.), odtud po svých na Schilthorn, 2 970 m. n. m. Zatímco většina návštěvníků si pohodlně v lehkých úborech vyjela nahoru i dolů lanovkou na oběd, my jsme to zvládli nahoru pěšky za 3 hodiny a něco. S blížícím se vrcholem byl terén stále náročnější, začalo pršet, byla mlha, terén byl místy pod sněhem, protože v noci sněžilo. Já si sáhla poměrně hluboko ke svým silám, ale nakonec jsme se nahoru dobelhali a občerstvili se v otočné restauraci Piz Gloria, kde se v šedesátých letech natáčel jeden z dílů Jamese Bonda. Když si vzpomenu, jak jsem se plazila nahoru, přijde mi neuvěřitelné, že se najdou blázni, kteří až z Lauterbrunnenu (795 m. n. m.) běží půlmaratón až nahoru. Jde o Schilthorn Inferno Halbmaraton. Jména doběhnuvších borců obou pohlaví jsou vystavena v restauraci. Dolů jsme si sešlápli až do Stechelbergu, při klesání do nadmořské výšky 910 metrů dostala naše kolena dost slušný záhul. 

 

Túra třetí – parkujeme v Grindelwaldu a vyrážíme vzhůru. U druhé z chat odbočujeme a dostáváme se na Eiger Gletcher route. Trochu jinam než jsme plánovali. Trasa je nádherná, jen proti nám proudí davy lidí, kteří si vyjeli vláčkem nahoru na Kleine Scheidegg a sestupují dolů do následující stanice vláčku. Jelikož jsme si hloupě zaplatili parkovné jen na 6 hodin, cestu si krátíme terénem. Ocitneme se u železniční dráhy na Kleine Scheidegg, kde je velice rušný provoz. Naštěstí se nám podaří dostat se přes koleje na druhou stranu a o něco později slézáme na další turistickou trasu s přízviskem romantic route zpět do Grindelwaldu. Přicházíme akorát včas, místní policie bedlivě kontroluje zaplacené parkovné.

 

Den čtvrtý – odpočinkový + procházka kolem Murtenského jezera.

 

Túra čtvrtá. Basco má dnes ještě odpočinkový den, protože toho na jeho kyčle bylo už víc než dost. Vyrážíme jen s kraťandami. Po nasednutí do malých gondol v Kanderstegu si Honza vzpomene, že nechal na autě nebo v autě foťák, takže rychle vyskakujeme a Honza se vrací pro foťák. Od lanovky v n. m. 1 682 m. vyrážíme. U Oeschinensee je brzo ráno nádherný klid, jenom krávy zvoní svými zvonci. Vydáváme se na Fründenhütte SAC do nadmořské výšky 2 562 metrů. Celou cestu se nabízí nádherný výhled na tyrkysově zbarvené jezero, nikde skoro ani noha, prostě balzám. Na Fründenhütte si dáváme občerstvení a vracíme zpět. Zíráme, co se po obědě u jezera děje, spousta rodin piknikuje, opéká, griluje. Potkáváme i skupinku několika mladých se spoustou ovčáckých psů, takže asi kolegové agiliťáci. Jelikož idylka je pryč, pospícháme raději na lanovku.

 

Túra pátá. Dnes máme sbaleno na dva dny. Chceme kempovat u Zermattu. Cestou lije. V Martigny se rozhodujeme, že dnes vyrazíme na Průsmyk svatého Bernarda a poté, bude-li dobré počasí, pojedeme k Matterhornu. Průsmyk je ve výšce 2 473 m. n. m. Je tam nevlídno, nicméně neprší. Volíme rozumně dlouhou trasu. Po hodince stoupání dojdeme k hoře s nápisem ferata. Já zůstávám se psama dole, Honza se vyšplhá nahoru do výšky 2 900 m. Pomalu se vracíme, začíná lehce pršet. Potkáváme 3 bernardýny na procházce a shlížíme na zbytek smečky dole v průsmyku, jak se předvádí turistům. Přicházíme k autu, lije, padají kroupy. Vracíme se zpět, Matterhorn letos vzdáváme. Cestou se zastavujeme v Moleson village.

 

Túra šestá – Moleson village. Zjišťujeme možnost svést se lanovkou, přece jen už je 15 hodin. Za chvílí jede vláček nahoru a my v něm. V mezistanici Plan-Francey (1 560m. n. m.) vystupujeme a šplháme se na Moleson (2 002 m. n. m.). Dáme si rychlé občerstvení a spěcháme dolů stihnout poslední vláček.

 

Túra sedmá. Vymýšlíme náhradní trasu místo Matterhornu. Volíme nepříliš vzdálený Gstaad. Když v Gstaadu u nádraží konečně najdeme rozumnou turistickou mapu, rozhodujeme se popojet do Lauenenu (1 240 m. n. m.). Cesta k Lauenenskému jezeru je turisticky vyhledávaná, poté cestou na Geltenhütte (2 002 m. n. m.) potkáváme jen hrstku turistů. Máme čas a chceme si poslední túru užít, takže volíme další trasy, kde kromě usedlíků chovajících krávy nepotkáme ani živáčka. Fásty s Akim prohánějí sviště. K autu se vracíme pře 20. hodinou. Všichni unaveni, ale maximálně spokojeni.

 

Fotky seřazené dle jednotlivých túr jsou na http://lenulena.rajce.idnes.cz/.Pokud máte nějakou tu hodinku čas, doporučuji k prohlédnutí. V albu jsou zařazeny i fotky z červencových Jeseníků a Jizerek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one