V sobotu se Honza s Akim a s početnou lukovskou skupinou vypravil na závody do Prostějova. V openu i v jumpu se umístili v kategorii large druzí, v součtech skončili na prvním místě. Při zkoušce Aki udělal ošklivý přemet z kladiny, ale naštěstí bez následků. Videa jsou u Zuzky Klimešové: OPEN: http://www.youtube.com/user/arinekify#p/u/12/hT99izchKLE, JUMP: http://www.youtube.com/user/arinekify#p/u/10/MQ_oryxPhjA,  http://www.youtube.com/user/arinekify#p/u/11/C0feXkMVLDo a ZKOUŠKA LA 2.
Poslední týdny jsme pojali trochu turisticky: 20. 6. jsme podnikli malý výlet motoráčkem do Třebovic a po vlastních kolem větrných mlýnů nad Helvíkovem, přes Mladějovské hradisko a po trase úzkokolejky zpět do Kunčiny.

O týden později jsme vyrazili do Jeseníků a podnikli túru z Červenohorského sedla na Keprník a Šerlich, zpátky po méně frekventovaných romantických zákoutích Jeseníků.

10. 7. jsme s partou kamárádů vyrazili pro změnu opět do Jeseníků, tentokrát začínala naše trasa za Koutama nad Desnou, kolem dolní nádrže Dlouhých strání jsme se vyšplhali na Praděd, pokračovali přes Švýcárnu na Červenohorské sedlo a odtud dolů do Koutů. I ve vyšší nadmořské výšce tento den panovalo tropické vedro, bylo to tedy docela náročné.


11.7. jsem s Fástíkem odjížděla na agility tábor k Lucce Součkové. Areál kempu SDH Benešov u Semil mě příjemně překvapil, chlazení v přilehlé Jizeře bylo v tropických teplotách nezbytné. Co do počtu účastníků se jednalo téměř o „rodinný tábor“, poznali jsme další fajn lidičky, kteří jsou podobně potrefení jako my a taky zažili ve stanu pořádnou bouřku. Trénovali jsme ráno od velice brzkých hodin a poté asi od 19 hodin večer až do tmy, přes den jsme se flákali, což bylo po dlouhé době moc fajn. Lucka se snažila maximálně vyhovět našim přáním ohledně tréninku, pokud měl někdo nějaký problém ve výcviku, vždy měla rady, jak se s ním poprat. I nám dala spoustu cenných rad a dost nás za ten týden naučila a teď už je na nás, aby její snaha nepřišla vniveč.

23. 7. jsme vyjeli do Liberce na European open v agility, vzali jsme to s předstihem přes Jablonec do Bedřichova a po několika šílených objížďkách a blouděních jsme z Nové louky konečně vyrazili na naši další túru. Zpočátku bylo pod mrakem, poté přišla na chvíli dokonce hustá mlha, takže výhledy do krajiny se nekonaly a Jizerky proto moc neuchvátily. Snad až na domácí borůvkový koláč na Hřebínku.

O víkendu jsme pak byli omrknout zmiňované závody, podívat se, jak se naši závodníci vyrovnávají se zahraniční konkurencí a jak se naopak běhá jinde v Evropě. Déšť byl zpočátku možná příjemný, ale s postupem času čím dál víc nepříjemný zejména pro závodníky na parkuru large agility, kde se terén proměnil v nebezpečnou bahenní lázeň. Za zkouknutí to rozhodně stálo.

Ještě musím srhnout své dojmy z těchto turistických putování a s ním spojených návštěv občerstvoven na našich horách. Jeseníky mě v tomto směru zklamaly, do chaty na Šerlichu a do chaty na Švýcárně nesmí psi. A pokud je na Šerlichu neuvážete venku a nepůjdete dovnitř sami, nedáte si ani polívku. Naopak psy nikdo neřešil v hospodě na Červenohorském sedle, kde jsme se schovávali před vedrem, ani na Šámalově chatě v Nové louce. A tak by to podle mě na horách fungovat mělo!

Fotek z túr máme hodně, momentálně se pracuje na jejich úpravě, takže vydržte.
Už v zimě se Honza mezi prvními přihlásil na Agility collie cup, který se konal 13. 6. v Praze-Březiněvsi. Zároveň probíhala také mistrovství australských a belgických ovčáků a malých kontinentálních španělů (vše pro psy s průkazem původu). S blížícím se termínem se nám tak daleko na závody chtělo méně a méně, ale nakonec jsme v onu neděli po krátkém spánku přerušovaném bouřkou před 4. hodinou ranní vstali a o tři čtvrtě hodinu později už vyráželi směr Praha. Běhalo se na umělé trávě, což byla pro nás novinka. Až při cestě tam jsme se začali zabývat otázkou, v čem že se na takovém povrchu vlastně běhá. Dorazili jsme mezi prvními a mohli tak postavit na stísněném plácku stan. Zjistili jsme, že kdo nemá obuv používanou na pozemní hokej, běhá v botaskách, nicméně dosti to klouzalo. První běhy vypadaly hrůzostrašně, padající psovodi, neupevněná houpačka, další závodníci už startovali s houpačkou o něco lépe upevněnou a dávali si asi více pozor na uklouznutí. Systém organizace a vyhlašování prohlídek byl poněkud matoucí, časomíra nefungovala, pomocníků na rovnání překážek bylo málo. Jelikož psi přicházeli a odcházeli jedinou cestou a odcházející se ještě vraceli pro vodítka, docházelo občas ke střetům psů. V tomto směru si troufám říct, že naše loňské neoficiálky v Lukové na tom byly organizačně mnohem lépe a že by se organizátoři pro příští roky mohli polepšit. Ale abychom jen nekritizovali: standardní tyčky se správným průměrem moc nepadaly a rozdávaly se pěkné ceny věnované kluby jednotlivých plemen. Příjemná hospůdka se zahrádkou a ochotnou obsluhou poblíž byla také fajn. Aki s Honzou posbírali pár cen (3. místo součty agility + jumping, 1. místo v družstvech kolií, 3. místo v agility za kólie a 2. nejlepší z plemene). Dali tři čisté běhy, jen rychlost trochu pokulhávala. Honza se teď zaměřuje na Akiho fyzičku, takže uvidíme, jaké dosáhne časem zlepšení. Výsledky z akce jsou v rubrice naše aktivity/agility a video na youtube http://www.youtube.com/user/koliaci.

29. 5. jsme se vydali na námi oblíbený pochod do Loštic. Oblíbený je kromě toho, že se jde krásnou přírodou kolem hradu Bouzov, také proto, že v cíli na účastníky čeká jako odměna chléb s loštickými tvarůžky. A jelikož se nějaké ty chlebíky trochu poválely obsluze po zemi, nepošmákli jsme si jen my, ale taky  všichni pesani. Zvolili jsme nám již známou 35 km dlouhou trasu a uběhlo to jako nic. Společnost nám dělali Vašek, Silvie a Hanka s jejich hafany.

 

Rozkoš byla letos stejně jako loni ve znamení úspěchu Honzy s Akim. Nakonec startovali pouze v sobotu, dařilo se jim však ve všech bězích. Aki neudělal jediný kiks, Honza večer předtím poněkud zapařil a zdá se, že to mělo pozitivní účinek. Takže v agility skončili 4., v jumpingu 9. ze 40 týmů. Zkoušku LA 2 složili na výborně a skončili na 2. místě.

 

Minulý týden v našem domě pobývali ne tři, ale čtyři (nebo spíš tři a čtvrt) psi. Přijela totiž švagrová s rodinou a přivezla s sebou půlročního psíka čivavy. Přes naše velké obavy, aby z čivaváka Balú nebyly za chvíli dvě půlky, vše proběhlo v pohodě, kluci se skamarádili a i Bascovi se pidipes moc líbil. Nejvíc řádili s Fástym, protože čivavák je tryskomyš, takže teď se klukům asi bude trochu stýskat.

 

Výsledky z Rozkoše jsou tradičně v rubrice naše aktivity/agility a videa v naší galerii na youtube http://www.youtube.com/user/koliaci.

Fotky z procházky na Ještěd a z Třebovského kohouta byly přidány do našeho alba http://lenulena.rajce.idnes.cz/.

O víkendu se v České Třebové konal 34. ročník pochodu Putování za třebovským kohoutem. Měli jsme v plánu, že se ho zúčastníme, bohužel všichni se na mě vyprdli včetně páníká, který si vyrazil sjíždět Vltavu. Naložila jsem teda Fásta a Basca do auta, na Akiho padl los zůstat doma a válet se na gaučíku. Naplánovala jsem sobotní trasu na Třebovské stěny v délce 25 km. Vybavila jsem se tažnou šňůrou pro dvojspřeží, opaskem, zapřáhla a vyrazila. Zpočátku jsme po České Třebové budili trošku pozdvižení. Nejprve Basco na prezenci pochodu vystrašil důchodkyni z řad organizátorů, když se jí opřel o stolek, poté se Fásty rozhodl vykonat velkou potřebu právě při přecházení světelné křižovatky. No burani. Ale potom už kluci hezky ťapali, jako duo skvěle táhli, dosyta se i vylítali a v cíli pochodu, z kterého nám však do skutečného cíle našeho putování ještě pár kilometrů chybělo, byli už jak beránci. Dostali na krk přívěšek ve tvaru kohouta, a pak jsme se vydali zdolat zbytek našeho pochodu. Z délky trasy 25 km avizované v propozicích se na diplomu objevilo 28 km, další cca 2 kiláčky jsme si zašli, protože jsme minuli jednu odbočku, ještě jsme museli dojít k místu startu, kde jsme parkovali, takže jsme naťapali nakonec asi 32 kiláčků.

V pondělí se nám vrátila Fástyho známečka, kterou jsme ztratili při procházce na Ještěd, takže tímto moc děkuji paní Koškové z Liberce za její zaslání.

Do videogalerie na http://www.youtube.com/user/koliaci přibylo pár videí z tréninků agility a ze zkoušek ve Vilémovicích a do rubriky naši psi jsem přidala Fástyho bonitační list.

Naše včerejší dlouhá cesta na klubovku do Řepče byla úspěšná. Fásty se francouzskému rozhodčímu Jean-Paulovi Kerihuelovi líbil, a jelikož nedělal moc blbinek, panička si dala proti nervozitě trochu alkoholu a vypůjčila si lepší předváděčku, dostal nakonec Fásty ve třídě mladých ohodnocení V1, CAJC.

Fásty byl také uchovněn. Bonitační list bude posléze přidám k Fástyho profilu. Takže JUPÍ, do třetice máme doma plnohodnotného psa.

1. 5. Aki absolvoval letošní druhé dvojzkoušky, tentokráte v Prostějově. Při první zkoušce se zhruba v polovině trati ošklivě omotal o kruh, Honza ho s ním opravil a běh poté ukončili. Náraz do kruhu není opravdu příjemná záležitost, Fásty s ním měl týden předtím taky čest a po námaze několik dní po tomto incidentu kulhal. Ale zpátky k Prostějovu, 2. zkouška dopadla na VD, Aki docela běžel, ale nachytal 2 chybky, tak snad příště se kluci vytáhnou ještě o něco lépe.

Z Prostějova jsme zamířili na sever, a to do Liberce, abychom se pokochali bandou trikolórních a plesnivých štěňat vrhu G Nirreterrit. Všechna štěňátka byla úžasná, a páník, nestojíce nohama příliš na zemi, by si nejraději jednoho plesniváčka odvezl. Bohužel paničce tři hafani v baráku zatím bohatě stačí, takže z toho nic nebude. Magda, chovatelka vrhu G, nám zajistila v Liberci ubytování, za což jí moc děkujeme. Díky tomu jsme se mohli ráno, po posledním pokochání se se štěníky, vyrazit na procházku na Ještěd. Bylo trochu pod mrakem, takže výhledy se moc nekonaly. Páník něco málo nafotil, takže až fotky zpracuje, dám je sem. Cestou na Ještěd se mi podařilo vlastní blbostí ztratit Fástíkovu známku. Už jsem se s ní rozloučila, když se mi ozvala paní, že ji našla a slíbila, že nám ji zašle. V dnešní době bych v takovou vstřícnost snad ani nedoufala.

3. 5. absolvoval Aki kontrolu na kardiologii. Pan doktor byl spokojený, aktuální dávka léků mu velice svědčí. Aki posloužil i jako učební pomůcka pro výuku studentů, kteří jeho srdíčko poslouchali.


8. 5. nás v Chropyni čekala s Fástym další výstava. Páník smířený s tím, že stráví den na výstavě, byl mile překvapen, že jsme skončili brzo a jelikož jsme skončili bez titulu, mohli jsme vyrazit domů. Fásty dostal známku výborný 1, titul nám slovenský rozhodčí p. Havelka nezadal kvůli absenci ringové drezúry. Tu Fásty trochu postrádá, navíc panička výstavy nervově úplně nezvládá, takže lepší výsledky se moc čekat nedají. Jinak Aki, totálně naštvaný, že musí být zavřený v kleci, mi z klece v Chropyni zdrhl. On, jakožto šéf smečky, tam přece nebude sám zavřený! No, šel se na chvíli procházet po kruhu šeltií, čímž jsme způsobili trochu rozruch.

9. 5. jsme pro změnu vyrazili do Budišova nad Budišovkou, kde jsme si potrénovali pod vedením Lucky Konečné. Maličko jsme promrzli, u nás bylo pěkně, ale jak jsme se blížili čím dál víc k cíli, pršelo čím dál tím víc. Ale naštěstí se během dopoledne trochu vybralo, takže to ještě dopadlo dobře. Fásty má natočená i nějaká videjka, takže snad je brzy dodám.

Taky jsem aktualizovala rubriku agility a akce. Protože se mi moc líbila intenzivka s Luckou Součkovou, která nyní zveřejnila propozice k táboru, který pořádá společně s vítězkou dogdancingu na letošním Cruftu Alenou Smolíkovou, rozhodla jsem se tam s Fástym sama vyrazit, myslím, že nám to velice prospěje. Aktivně budeme trénovat agility a pasivně odkoukávat dogdancing. Společnost nám bude dělat Hanka s Oskarem.

Máme za sebou dva perné víkendy. Předminulý víkend jsme trénovali u Lucky Dostálové ve Větřkovicích, uplynulý víkend jsme zvádli malování a jednodenní intenzivku s Luckou Součkovou na domácím cvičáku.

Po intenzivce ve Větřkách jsem propadala mírné depresi, protože se nám s Fástym moc nedařilo, hodněkrát jsme sekvence opakovali, Fásty dělal v rychlosti velké oblouky při točení, shazoval zejména první tyčku, já měla problémy s timingem atd atd. Nicméně k nečemu naše snažení bylo, tuto neděli u Lucky Součkové jsem cítila, že jsme trochu pokročili, zvládali jsme i sekvence, které jsem v duchu dopředu odepsala, i když stále to bylo trochu krkolomné Zlepšuje se také Fástyho odložení, soustředění ve slalomu, Lucka nám dala pár užitečných rad ohledně věcí, které jsem dosud opomíjela. Moc fajn bylo, že jsme byli v domácím prostředí a nemuseli nikam daleko jezdit. Aki byl v neděli trošku mimo formu, možná mu nebylo zcela dobře, protože se celou sobotu, zatímco jsme malovali, opaloval na terase. A Fástík zase po neděli kulhá, pravděpodobně následkem ošklivého nárazu do konstrukce kruhu, snad to bude jen naražené a brzy se oklepe.Ve Větřkách se Aki snažil, běhalo mu to pěkně, až na jeho občasné výpadky, které jsou pro něho typické. Mám nějaká videa Akiho z Větřek a také svoje s Lucčiným Misíkem, s kterým jsem si zaběhla parkur, který by Fásty ještě nezvládl. Snad je časem zpracuji.


Fotky z intenzivky v Lukové jsou tady:
http://lenulena.rajce.idnes.cz/.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one